Plním si své sny. Vždy jsem si  přála žít v Portugalsku se svými dětmi. Neptejte se mě proč, nevím. Když jsem do této země před 20 lety přijela, vdala se zde za Azořana a dalších 5 let žila, byla jsem tomu blízko. Ale teď už vím, proč to nevyšlo. To je ale jiný příběh. A tak jsem využila možnosti jet sem v době korony, když můj muž pracuje na home office a děti mají vzdálenou školu. Překvapilo mne, jak portugalci dodržují nařízení striktněji než u nás. Venku u oceánu nosí někteří roušky. Jsme doma v Espinhu. To je menší přímořské městečko poblíž Porta. Více o cestě zde.

Ráno se děti učí, já jdu do obchodu a vařím oběd. Poslouchám portugalské rádio, kde hrají bossanovu, moji milovanou Marisu Monte nebo Tribalistas, které prostě musíte slyšet, když jste tady – Smoothradio . Vaříme česká jídla, ale i ty portugalská – bacalhau á bras, feijoadu, steaky z tuňáku, olihně se sépiemi, krevety. Polévku caldo verde z portugalského zelí. Po obědě je zákusek v portugalském stylu – ovos moles, natas do céu (smetana z nebe). Odpoledne se touláme, já fotím a píšu si umělcovu cestu. Fotím na mobil, protože roušky a tři děti v cizím prostředí společně se zrcadlovkou, by bylo už příliš náročné. Konečně se nebojím fotit cizí lidi, protože když vytáhnu telefon, vlastně nikdo neví, co dělám. Vím, GDPR porušuji. Medituji a zjišťuji, že je to k fotografování velmi dobré. Na břehu oceánu se skvěle cvičí tchikung.

Na jaře chystáme další fotografickou výpravu na ty nejmagičtější místa

No a Teď tedy k tomu, co jsme viděli. Našla jsem spoustu článků, popisujících pro cestovatele zajímavá místa. Co vidět v Portu, Lisabonu atd. Tím vás tedy nebudu zatěžovat. Ale jelikož Portugalce znám přeci jen  trochu blíže, tak dám zajímavé tipy, co jen tak nenajdete. To musíte prostě znát ze života.

Začnu tím, kde se najíst, po tom by se Portugalec ptal jako první. Tasqua je něco jako naše čtvrtá cennová, ale s luxusním domácím jídlem. V Portu je třeba vyhlášená Badalhoca, v Coimře Chaminé.

V Espinhu jsme objevili asi dvě a za 30 Euro se najíte v 5 lidech i s kafíčkema polévkami a zákuskami.

Procestovali jsme Extremaduru, povodí Doura – Nazaré, St, Martinho do Porto, Bucaco, Coimbru, dojeli jsme do Lisabonu.

Podrobný popis cesty a další informace jsou v mém deníku, který je možné nahlédnout zde.