Dnes jsem šla vyzvednout děti na narozeniny a vzala si s sebou foťák se záměrem, vytvořit další pravidla focení dětí na podzim (1. díl je také zde v blogu).

Pravidlo č.8 zní: Překonejte lenost. Schválně si někdy sedněte a napište 5 důvodů, proč nemůžete fotit. Proč zrovna dnes si nemůžete vzít foťák. Podívejte se na důvody, které jste napsali a řekněte si, jak alespoň jeden z nich zkusíte překonat.

Pravidlo č. 9: Vykašlete se na ambice. Jak napsal kdysi jeden klasik: Kdybych měl ambice, měl bych jich ještě více nebo také suché z nosu. A u focení dětí platí dvojnásob. Netlačte na pilu. Někdy stačí vzít s sebou kočárek – mimochodem výborný pomocník na převoz fotoaparátu – a dítě popovézt s tím, že na oplátku chvíli postojí.

Pravidlo č. 10: Nevozte fotoaparát společně s dětskými věcmi – pitím, tubičkami a.p. Asi víte proč…

Pravidlo č.11: Zkontrolujte před odchodem baterku a kartu. Bylo by trochu hloupé, tahat se s foťákem a zjistit, že nemůžete fotit.

Pravidlo č. 12. Snižte se na jejich úroveň a to jak fyzicky tak duševně.  Prostě je nefoťte z nadhledu… ale jako rovný s rovným.

Mám ráda knihu Umělcova cesta od Julie Cameronové. V ní se píše toto: „Zablokovaní umělci nejsou líní. Jsou zablokovaní. Správné označení toho, co trápí zablokovaného umělce, je strach. Může to být strach z neúspěchu nebo strach z úspěchu. Nejčastěji to bývá strach z toho, že zůstane opuštěný…strach z toho, že nebude dost dobrý. Strach z toho, že dílo nedokončí. Strach vůbec začít. Na strach je jediný lék. Tím lékem je láska. Snažte se léčit strach svého umělce láskou. Přestaňte si nadávat. Buďte laskaví. Nazývejte strach jeho pravým jménem.“  A foťte :)) Dodávám já..