Noc je velmi větrná, ale ráno se vítr trochu uklidní. Vyrážíme, jak jinak, až kolem 11h. Popojíždím na parkoviště asi 300m dále, kde mají místní stánky s medem.

Bereme hodně vody, mám v batohu asi 8 litrů, a vyrážíme. Cesta se klikatí do kopce, stáčí se podél skal, občas je velmi úzká a kluzká a já si říkám, kam asi vede. Dnešní trek má převýšení asi 1000m, ale pokud nebudou síly, vrátíme se dříve. Během treku odbavuji ještě dvě pracovní schůzky, naštěstí je tu mobilní signál.

V jedná zatáčce vidím náklaďák, jak sjíždí dolů. Dívám se co veze a je plný kamení! Proč by někdo jezdil po úzkých cestách s prudkými srázy, aby si nabral kamení a jel dolů? Dívám se na náklaďák, není to žádný 4×4 speciál, ale obyčejný náklaďák, kterých tu jezdí plno.

S těmi auty je to tady, myšleno v celém Maroku, také velmi zajímavé. Jezdí tu velké množství MB Vario z devadesátých let (často mne někdo zdraví), pak jsou všude nové i starší Dacia, hodně Renaultů a pak teprve další auta. Vliv Francie je asi pořád hodně silný. Náklaďáky tu jezdí Mitsubishi Fighter. Za celou dobu jsem neviděl 4×4 náklaďák, i když kolikrát to bylo na cestách (jako třeba tady) kde bych se plně naloženou korbou docela bál. Vytuněné offroad náklaďáky tu mají jen cizinci, co přijeli na dovolenou a ti si zase na tyto trasy moc netroufají. Prostě co je pro nás v Evropě extrém, je pro místní cesta do práce a musejí ji ujet s tím, co mají k dispozici.

Stoupáme dále a jsem zvědavý, co nás čeká na konci. Kolem 16h se dostáváme až do výše 3000m, už přecházíme i po sněhových úsecích. Vidím několik děr do hory a důlní vozíky. Takže tady se něco těží? Stoupáme ještě o trochu více a stáčíme se na cestu zpět. Procházíme přitom kolem jedné štoly do hory, ze které zrovna vychází horník. Ptám se ho jestli umí francouzsky a když přikývne, zajímám se o to, co se tady těží. Vysvětluje mi, že se jedná o průzkumné štoly pro firmu Roche Petrol a ukazuje mi i hromadu šutrů, kvůli kterým průzkum dělají. Jsou to velmi těžké kameny, nevím so to je, on mi říká bareti, nevím co to francouzsky znamená (ani ve slovníku to pozdji nenacházím), ptám se, zda si můžu kousek vzít, on kývá s tím, že si mohu vzít z hromady cokoli co unesu. Já, protože pořád mám na zádech spousty vody, beru jen malý kamínek s tím, že se musím po návratu domů někoho zeptat o co jedná, že jim stojí zato ve výšce přes 3km zjišťovat možnosti těžby. Náklaďák tedy sváží vzorky dolů z hory.

Vracíme se trochu jinou cestou zpátky, cestou opět potkáváme náklaďák, tentokráte se prázdný šplhá zpátky na horu.

Rózka jde napřed, tak ji dávám klíče od auta úkol koupit místní med. V autě ho pak ochutnáváme, je zajímavý, velmi silná koncentrovaná chuť.

Ušli jsme asi 23km s převýšením přes 1000m https://mapy.cz/s/hukacepale

Před Marakéší ve skalách ještě nabíráme vodu z pramene ve skalách, kam chodí i místní. Protože potřebuji druhý den pracovat a hlavně máme spousty prádla na vyprání, rozhodujeme se, že zajedeme do kompu. Kempy tady stojí mezi 70-100DH. Přijíždíme už za tmy, jsme asi 8km od Marakéše. Rychle ješt dáváme prádlo do 2 velkých tašek, praní tady totiž neprobíhá samoobslužně, ale jako svozová služba – ráno odvezou, odpoledne přivezou vyprané.