Ráno vidím, že se z cesty na pláž stala po lijáku jedna velká zatopená plcha, vyjíždím ale bez problémů.

Máme před sebou dlouhou cestu, jedu celé dopoledne, posádka se probouzí až kolem 10h. Jsme kousek od Casablanky, hledám nějakou zábavu. Je pod mrakem, takže aquapark zavrhujeme, ale nacházím jiný park Sindibad s horskými drahami https://maps.app.goo.gl/4pAyiawjvwMWAnrc6, tak tam míříme. Je to kousek od pláže. Posíláme tam jenom děti, já s Jitkou se jdeme projít po pláži směrem do města . Pláže jsou plné lidí, kluci všude hrají fotbal. Dojdeme až do města, tam se otočíme, protože park zavírá (dle webu v 19h), tak abychom se stihli ještě vrátit.

Jsme v autě a čekáme, je už skoro 8 večer a děti pořád nikde. Nakonec asi jako jedni z posledních opouštějí park, už je skoro tma, jsou nadšené, užili si to.

Jako snad poslední odjíždíme z parkoviště. Chci ještě něco najet, tak jedu do noci a másto na přespání začínám hledat až kolem 22h. Pláže jsou tu ale ohrazené, jsme už nad Rabatem a je to tu dost zastavěné. Nakonec sjíždím na malou silnici co vede k pobřeží, ale žádné místo nenacházím, dojedu až do malého městečka na pobřeží, ale na ulici nocovat nechci. Tak se obracím, vracím se kousek zpátky a v jednom místě vidím plchu na kterou najíždím. Štěkají tam psi, ale jinak to vypadá ok, tak zůstáváme. Za pár minut Jitka hlásí, že někdo přichází. Vylezu ven a ptám se, zda tam můžeme přespat, jsou to nějací hlídači se psy, nemají s tím problém, ještě nám i popřejí dobrou noc. Tak dáme do oken stínění, začneme dělat večeří. V tom se ozve zaklepání, venku stojí někdo další a lámaně vysvětluje, že tam stát nemůžeme, že je to nebezpečné. Moc nechápu, co tím nebezpečím myslí, ukazuje mi přeložený text na mobilu, kde se píše, že policie nechce abychom tam stáli, že je to nebezpečné. Pořád to nechápu, ale nechci se hádat, tak kývám s tím, že do 10 min odjedeme. Balíme se, je už skoro půl dvanácté, jsem unavený, tak popojedu jen kousek a zahnu na cestu, spíše pěšinu, která míří směrem k oceánu. Zapínám přídavná světla, abych viděl na cestu, takže docela zářím a když ujedu přes písečné duny asi 500m, uvidím před sebou blikající policejní auto. Doprčič, to snad není možné, uhýbám jim z cesty, ale oni samozřejmě zastavují, tak vylézám a jdu na pokec. Jsou strašně slušní vysvětlují mi, že zde nemohu zůstat přes noc, opakují že je to kvůli našemu bezpečí. Pořád nechápu o jakém nebezpečí mluví, ale říkám ok a ptám se, kde by se tedy dalo přespat. Ukazují mi místo v městečku, ve kterém jsem se před hodinou otáčel, říkají, že je to kousek od pláže a nabízejí mi, že nás tam odeskortují. To už mi přijde příliš, tak moc děkuji s tím, že mi stačí ta pozice na mapě, zamáváme si a odjíždím.

Vjíždím do městečka (kousek o města Kénitra) a parkuji kousek od pláže, na ulici. Je ale klid i noc je klidná, spíme dobře.

Před usnutím přemýšlím o tom, o co vlastně šlo. Všude po celém Maroku jsou na vjezdech do každé větší vesnice policejní hlídky. Nás nikdy nestavěly, myslím že mají pokyn cizince nekontrolovat. Proč tedy všude jsou? A proč na severu Maroka nás nechtějí nechat bez dozoru? Googlím trochu historii posledních let Maroka a vidím, že se vše asi týká 2 věcí. Jednak to problém Západní Sahary https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1padn%C3%AD_Sahara a pak také to, že přes Maroko vedou trasy lidí ze střední Afriky, kteří se chtějí dostat do Evropy. Ti se převážně pohybují kolem pobřeží, pár takových skupinek jsme potkali – pouze na pobřeží, ve vnitrozemí nikoho.