Nechceme do Marakéše na kolech, takže dopoledne odjíždíme z kempu.

Před kempem nás odchytává jeden místní, v berberském oblečení, puškou a koněm. No co, v Marakéši nás čekají desátky za focení s opičkami atd., tak začneme už tady. Fotíme se, ale chceme zaplatit předem. Berber se kroutí, ale Jitka je nesmlouvavá, platba předem. Platíme 10DH, Franta si sedá na koně, má v ruce pušku, my stojíme kolem něj a dláme fotku. Pak mne ještě přesvědčuje, abych na koně vylezl taky, ale nenechám se nachytat, poděkujeme a odjíždíme.

Máme doporučení na parkování poblíž centra. To doporučení máme od paní, češky, která v Marakéši vdaná. Původně jsme si ji totiž chtěli najmout jako průvodce. Když jsme s ní ale začali psát (tedy Jitka), bylo to pro mne trochu divné, protože paní mluvila jen o sobě, jak je free, že jede přes Francii (byla na návštěvě v Česku) což beru, že je zajímavé, ale nemá to žádnou vazbu k tomu, co jsme si chtěli u ní objednat. Jitka už domluvila konkrétní termín, paní poslala parkoviště, kde máme nechat karavan. Požádal jsem Jitku, ať se domluví taky na penězích, co za prohlídku Marakéše bude chtít. Cena 200 Eur. Na cestách rozhodně nešetříme, ale to nám přišlo přehnané, zvláště když víme, že po 2-3h už děti ztrácí veškerou pozornost, takže všechny tyto aktivity musí být hotové do max 3h celkem. Takže jsme se nedomluvili.

Ale měli jsme alespoň ten typ na parkování. V Marakéši byl totální chaos a dopravní běs. Než  jsem dojel na místo parkoviště, proplétal jsem se řadami stojících aut, kolikráte chybělo na každé straně opravdu jen pár cm. Na parkovišti mi řekli, že jsou plní, resp. že bych tam mohl zajet, jen kdybychom tam parkovali i přes no a to za 150DH. Přes noc jsme zůstávat nechtěli, takže jsme se na fleku velkém jak desetník otočili a jeli hledat jiné místo na parkování. V mapách jsem si našel velké parkoviště dále od centra, ale už jsem se nechtěl proplétat další hodinu po centru. Než jsme tam ale dojeli, tak jsem zahlédl další parkoviště, šel se zeptat – ne náklaďáky ne, po chvíli další parkoviště, opět se jdu zeptat – borec koukne a říká, jasně najeďte. No tedy to bylo… Už jenom tam projet bránou bylo na cm, pak po mne chtěl ať zacouvám do řady osobáků, kdy jsem počítal cm nejen vlevo a vpravo, ale i vepředu a vzadu.

S Jitkou jsem několikrát bavil o tom, že by si udělala řidičák na náklaďák (sk.C) aby mě mohla vystřídat u řízení. Už si to dokonce na parkovišti zkoušela a dušuje se, že si do příštího roku ŘP sk.C udělá.

Když jsem doparkoval, tak mi Jitka říká, že jestli takovéto couvání do řady aut je součástí jízd v autoškole, tak si žádný řidičák dělat nebude!

Jsme nakonec opravdu jen kousek od vchodu do mediny. A už to začíná. Opičky, holky samozřejmě si je nechají dát na sebe a fotí se. Vysvětluji jim, že to není favour pro turisty, ale že majitelé opiček pak za to chtělí zaplatit. Diví se, tak si trochu ťukám na čelo. Jeden opičkář mne přesvědčuje, ať si taky nechám dát opičku na rameno, já s díky odmítám, tak pokrčí rameny a podává mi ruku, tak ji stisknu…a hop, opička rychle přeběhla a už mi sedí na hlavě. To jsou ale potvory. Cena za focení není nijak závratná, ale těch atrakcí je tu tolik (třeba hadi, kobry) tak to rychle utnu, nebo se odtud nevymotáme.

Kupujeme naprosto vynikající fresh, velké kelímky, 6ks za 100DH.

Dáváme rozchod, já jdu do obchodu s cyklo díly (pro nové lepení) ostatní prochází medinu a koukají po obchůdcích. Dojdu do obchodu s koly, není v medině, ale vedle. Není to nějaký špinavý krámek, ale opravdu prodejna značkových silničních kol. Vysvětluji, co potřebuji, pán hledá a pak říká, že bohužel žádné lepení nemá. Povzdechnu si, že mám píchlých několik duší a on se ptá, jestli mi nevadí, že mi dá samostatné záplaty. Mají tam také servis v patře a samozřejmě mají lepení, jen ne malá balení. Odpovídám, že to samozřejmě nevadí, že hlavně potřebuji opravit duše. Dává mi asi 8 záplat a lepidlo, ptám se co jsem dlužný, odpovídá že nic… Hurá, takže mohu opravovat.

Je kolem 14h, jdeme na oběd do restaurace na hlavním námstí v medině, máme výhled na náměstí. Pak další rozchod a kupování dárků.

Odpoledne se vracíme k autu a přemýšlíme, zda zůstat, nebo se vydat dál. Noční medina v Marakéši by mě být zážitek sám o sobě, tak se ptám hlídače na parkovišti, kolik chce za to, když zůstaneme přes noc. Říká 300 DH, což je úplný nesmysl, tak mávnu rukou říkám, že odjíždíme, tak slevuje na 50 s tím, že ale musím přeparkovat o kus dál. Takže vyjíždím z řady aut, popojíždím o 30m a zase couvám do úuzk uličky mezi osobáky, Uf tak parkování by pro dnešek stačilo.

Až je tma, vydáváme se zpět do mediny. Centrální náměstí je plné lidí, světel, ohňů a stánků s jídlem. Úplný gastro festival.

Kolem půlnoci se vracíme k autu a jdeme spát.