To, že je fotografie technická záležitost je jasné. Jak ale vnést do tohoto mužského světa trochu ženskosti? Tím, že se správně naladíme. Mám ráda PROPOJOVÁNÍ a tak když jsem před 20 lety začala se shiatsu masážemi a pak prošla ještě výcvik Ruce světla zjistila jsem, že k focení je nutné správné i fyzické, duševní, duchovní rozpoložení. A to, že to neni slepá cesta, mi pak potvrdilo to, že jsem byla vyzvána o tom napsat disertační práci na DAMU – katedře Autorské tvorby a pedagogiky (to, že jsem ji ještě nedopsala je jiný příběh). Už Henri Cartier Bresson mluvil o tom, že  nejdůležitější knihou fotografie je pro něj Zen a lukostřelba. Právě proto, aby se naučil vycítit rozhodující okamžik (fotka opravdu dokáže zachytit v jediném záběru věčnost). Je velmi důležitý okamžik, kdy se rozhodneme a fotkou potvrdíme to TEĎ.

Začínám v listopadu další fotokurz – s hlídáním dětí – kde se budeme hodně věnovat výše popsanému.

Objevila jsem teď dobrý nástroj na to, jak poté s fotografiemi pracovat a to v kurzu Joa Dispenzy, který jsem získala přes younity. Jde o to, že fotografie – obrazy – fungují jako přímé vstupy do našeho podvědomí. Spolupracují s pravou mozkovou hemisférou. Krásně se poté propojí s větou – afirmací, kterou si s obrazem spojíme a Joe Dispenza to ještě povýšil tím, že pomocí kaleidoscopu přeladí mozek z beta frekvencí na alfa vlny, takže naše obrazy mohou být pro nás léčivé.No koho by to více zajímalo, je toho spousta na youtube. Já vřele doporučuji. Celé se to poté pospojuje spolu s vaší oblíbenou hudbou do Mind Movie – jak o něm mluví Joe Dispenza tady.

Procházím teď se svojí učitelkou Shiatsu a Rukou světla ročním transformačním kurzem – Síla žen.  Na našem setkání naživo jsem přispěla s tím, co umím já. Vybídla jsem ženy, aby se o polední pauze v tichosti, naladění v hlubokém širokém centru – HŠC (tan tien, děloha, jak kdo chcete), zpomalení, a ve spojení s vyšším já, vypravily na malou procházku po okolí místa, kde jsme 3 dny pobývaly.. Zadání bylo: Nalaďte se, (tak jak nás to učí Darja) a běžte se svým pomocníkem fotoaparátem (pořád mě tam napadá přirovnání k poutnické holi) ven. Běžte, kam vás nohy povedou,  mějte záměr – všimnu si a potvrdím to vyfocením, kdy ke mně realita (život) promlouvá. ( Dělá to tak, že nám ukazuje symboly, situace – jako zrcadlo toho na co zrovna myslíme, co žijeme, o řešíme, co nás trápí, co máme rádi, z čeho máme strach, co je nám odporné. Co možná nemáme zvědomělé.) Dopředu si řekneme třeba: Teď budu fotit odpovědi na to, co jsem se dozvěděla při dopoledním výkladu Darji. Zkuste si uvědomovat, zda je tam vůle, chtění a potřeba – já musím něco udělat, dokázat – od té zkuste poodstoupit a čekejte, co vás zaujme.   Život  nám stále zrcadlí náš vnitřní svět. Pokud je člověk pozorný, není tolik v hlavě a nedává pozornost tomu, co mu zrovna kafemlýnek mysli mele dokola, začnou se vyjevovat různé symboly, odpovědi na jeho otázky a fotoaparát – mobil – je jen pomocník k tomu, aby potvrdil to velké TEĎ. Pak mohou být fotografie přínosné, sdělitelné i pro ostatní – protože v této rovině jsme si všichni podobní. Ale nejvíce slouží pro nás. Jsou to brány, vstupy do té jedné jediné chvíle, kdy jsem si uvědomila to a to. A pak se mohou dít změny..

Letošní flow summit byl celý o tomto stavu, ladění se a já si při přednášce Teal Swan vše znovu pojmenovala – je to intuitivní procházka.

Více o fotografiích jako vstupech do našeho podvědomí třeba zde.