Naše léto bylo úplně jiné než ty ostatní. Procházím obdobím přerodu ještě nevím kam a v co…ale každopádně jsme vyrazili s naší Ávií, kterou postavil před 40 lety můj táta a od té doby stále jezdí. Nemá posilovač řízení a tak táta ve svých 73 letech na jedné hrbolaté cestičce u Tišnova vyjel spolu s námi do škarpy. To byl moment, kdy se můj muž rozhodl převzít volant a udělat si řidičský průkaz na kamiony. Od té chvíle začalo naše rodinné dobrodružství. Stali jsme se účastníky Áviáckých srazů podobně poťouchlých lidí, kterým nevadí pomalá jízda krajinou a já začala natáčet dokument pro rozhlas: Pane, já se kochám. Každý rok najedeme osmdesátkou 3000 Km. A tak pokud už jste za námi supěli v koloně do kopce, kde se šineme třicítkou, vězte, že předáváme dětem kouzlo bytí na cestě. Nevíme, kde budeme spát a kam dojedeme. Jíme, co si uvaříme. A hlavně objevujeme spolu..