Co děláme na pokračovacím kurzu? Sepsaly jsme si všechny důvody, proč nemůžeme fotit a nějáké návrhy na změny. Často padaly věty typu, nemohu fotit, protože se bojím, že to nebude dost dobré, že musíme nejprve uklidit, než něco půjdu dělat nedej bože jen pro sebe. A já znovu připomínala vyprávění o La Loroně, která utopila své děti ve špinavých vodách (rozuměj – svůj kreativní potenciál)  a pak je pomalu za pomocí pozitivního Anima sbírala. To, že si konečně dupneme a uděláme si svůj malý prostor, kde budeme na chvíli samy.  K tomu měly sloužit denní pětiminutovky – „úkol“ byl ten, každý den si udělat čas na to, psát svůj proud myšlenek. Jde o očistu. Já ji zažila při dialogickém jednání a vím, k čemu to vede. Ale člověk nemusí stát před ostatními, aby se mu dařilo. Jak píše Julia Cameronová v Umělcově cestě: “ Proč píšeme ranní stránky? “ žertem odpovídám: “ Abychom se dostaly na druhou stranu. Hlavně nás dostávají za Cenzora. Mimo dosah Cenzorova blábolení nacházíme svůj vlastní klidný střed, místo, kde slyšíme onen tichý hlásek, který patří zároveň našemu Stvořiteli i nám. …

A já si v vzpomněla na Mapy extáze a Gabrielu Roth, jak nabádá převést Cenzora na něco uměleckého a z jeho výkřiků, které máme každý ve své hlavě udělat nápěv písničky anebo jiné dílo.

Po té, co tedy každý den píšeme stránky, najdeme téma, kterého se to naše povídání týká a to zkusíme ztvárnit fotografií. Můžeme nahrát více záběrů z jedné situace a bavíme se o tom, který je nejlepší pro to, co chceme říci /autorky: Šárka Berka Kropáček, Kateřina Šimková, Petra Aichlerová, Andrea Barvířová, Nikol Zachovalová

Záměrně dáváme důraz obsahu a ne už tolik formě. To znamená, že se může fotit i z mobilu.