Aneb už i ty Brute?  Jít fotografovat byl pro mne doteď rituál. Vzít si fotoaparát a dostat se do jiného rytmu.  Záměrně  jen vnímat.  Když jsem nefotila a viděla něco krásného, zajímavého, výjimečného, zázračného, co stálo za uchopení, potvrzení, užila jsem si to a v duchu se zaradovala. Vím, že nejen mně se stalo, že mi koukání na realitu skrz hledáček začalo být až odporné. Má to hodně fotografů a vizuální detox je určitě velmi přínosný.

Ale nastala doba, kdy se mě čím dál víc kurzistek ptá na focení mobilem a já se rozhodla, že si tohle médium také ošahám. Konečně děti dorostly věku, že vím, že i když si jej budou půjčovat, nehodí s ním za chvíli na zem. Doufám.

A něco se změnilo. Jsem v tom nastavení – jsem připravená – stále. Záměrně jsem si tedy pořídila „dobrý telefon“, co uspokojivě fotí.  Z přečtených recenzí jsem vyhodnotila pro mne nejlepší Xiaomi mi note 10.

A já zkusím popsat moje čerstvé postřehy, než mi to přijde jako samozřejmost.

• vědomě se rozhoduji, kdy budu“zažívat“ a kdy se pokusím zachytit to, co právě probíhá
• pravidla jsou stále stejná – kompozice, světlo,  výběr fotek, úpravy jsou samozřejmost
• správně si stoupnout a načasovat také – zde tedy musím říci, že ostření je pořád trochu oříšek a úprava expozice – podexponování, přeexponování mi rychleji jde na zrcadlovce
• focení jsem začala ještě více vést deníkově viz o tom více zde
• ale výhodou je, že si fotky mohu upravit v mobilu kdekoliv a kdykoliv a hned sdílet pokud chci